Kadeš 1288 př. Kr. - Bitva, předtím a poté

Michal Pisko

Rok 1288 př. Kr. se brzy stane svědkem jedné z největších bitev válečných vozů v dějinách lidstva. Egyptské vojsko za zvuku bubnů a píšťal táhne Sýrií k severu, aniž by kdokoli tušil, jaké překvapení je před branami Kadeše očekává. Chetité mají svůj vlastní plán a nehodlají se spokojit jen s pouhou obranou města. Tři a půl tisíce elitních válečných vozů je připraveno smést namyšlené a neopatrné Egypťany. Stačí jen vyčkat správného okamžiku a poté již jen vydat povel k útoku...

Egypt

Slavná a prosperující říše Egypt vznikla v úrodné oblasti údolí řeky Nil na severovýchodě Afriky a přetrvala tisíce let. Dějiny Egypta lze rozdělit na tři hlavní období rozkvětu, Stará říše (2800 - 2250 př. Kr.), Střední říše (2000 - 1780 př. Kr.) a Nová říše (1546 - 1085 př. Kr.). Hlavním městem byl zprvu Mennofer (Memfis) a později Veset. Kolem roku 1750 př. Kr. Egypt dobyl barbarský kmen Hyksósů. Hyksósové jako první přivedli do Egypta koně a válečné vozy. Egypťané se přizpůsobili novému stylu válčení a vozy rychle přejali i do své výzbroje. Okolo roku 1546 se po téměř 40 letech bojů o osvobození Egypťanům podařilo zbavit nadvlády Hyksósů a vlády se ujal Amenhotep I. (1546 - 1525 př. Kr.), zakladatel osmnácté dynastie.

Vojsko vybudované při osvobozující válce proti Hyksósům faraóni osmnácté dynastie využili pro získání rozsáhlých držav v Sýrii a Palestině. Pravděpodobně nejslavnějším faraónem rané osmnácté dynastie byl Thutmose III. (1482 - 1450 př. Kr.). Thutmose posílil úlohu pěchoty a vybojoval mnoho bitev, mezi nejznámější patří bitva u Megidda (biblický Armageddon) a obsazení města Kadeš. Bitva u Megidda byla pravděpodobně první bitvou, kdy byly jednotky řízeny tak, aby plnily strategický plán. Organizace armád však ani v pozdějším období nebyla taková, jaké dosáhly pozdější vojska Alexandra Velikého či Římské říše. Od smrti faraóna Thutmose III. se Egypt začal potýkat se vzrůstající mocí a ambicemi Chetitské říše.

Roku 1375 př. Kr. se po smrti Amenhotepa III. (1412 - 1375 př. Kr) ujal vlády mladý Amenhotep IV., který si později změnil své jméno na Achnaton (1375 - 1366 př. Kr.). Achnaton zavedl v zemi náboženskou reformu, pravděpodobně s cílem oslabit vzrůstající moc kněží boha Amona. Achnaton se pravděpodobně jako první ve zdokumentované historii pokusil nastolit monotheistické náboženství. Achnaton založil na krátkou dobu nové hlavní město Achetaton, do kterého z "nenáviděného" Vesetu přesunul své sídlo moci. Faraón Achnaton byl po své smrti kněžími proklet a prohlášen za nepravého faraóna. Někdy bývá označován jako "kacířský faraón". Egypt za vlády Achnatona stanul na pokraji občanské války, čehož pohotově využil Chetitský král Suppiluliumas I. k podrobení téměř celé Sýrie.

Smrtí Achnatona vymřela přímá dědická linie faraónů a vlády se ujal Tutanchamon, manžel Anchsenpaaton, dcery faraóna Achnatona. Zdá se, že první období po smrti Achnatonově ještě nebylo tak nenávistné, Tutanchamon totiž ve Vesetu kromě jiných chrámů obnovil i chrám Atona. Až později se Amonovi kněží dohodli s faraónem, nebo spíše osobami stojícími v pozadí faraóna (Aj, Haremheb) na kompletní likvidaci Atonových příznivců.

Po potlačení Atona Haremheb, vrchní velitel ozbrojených sil Egypta obrátil svou pozornost zpět ke ztraceným Syrským územím. Gaza, poslední obranná bašta proti Chetitům byla již dlouhé roky v obležení nepřátel a jen zázrakem se doposud držela. Haremheb prolomil obležení a Gazu osvobodil. Haremheb vybojoval proti Chetitům mnoho významných bitev a rozšířil území pod nadvládou Egypta opět až k Megiddu, kde vybojoval svou poslední vítěznou bitvu, po které Chetité požádali o mír. Obě země již byly dlouhou válkou oslabené a tak s mírem souhlasily.

Mezitím se po záhadné smrti Tutanchamona ujal vlády Aj (1357 - 1353 př. Kr.), kněz, který si vzal za manželku Tij, vdovu po faraónovi Amenhotepovi III. Aj nevládl příliš dlouho. Po jeho smrti se vlády chopil Haremheb (1353 - 1319 př. Kr.), prostý muž, za kterým však stála armáda. Haremheb byl zakladatelem devatenácté královské dynastie.

Ramses I (1319 - 1318 př. Kr.), syn (pravděpodobně) Haremhebův, vládl pouhý rok. Dvojitou korunu Horní a Dolní země si po jeho smrti vsadil na čelo Sethi I. (1318 - 1292 př. Kr.). Sethi I. pokračoval v dobývání Sýrie a obsadil mnoho dalších provincií, především však významný přístav Gebal. Dosáhl až k městu Kadeš, které však nedokázal obsadit.

Po smrti Sethiho I. se vlády ujal jeho mladičký syn Ramses II. (1292 - 1232 př. Kr.). Ramses byl energický a ctižádostivý, toužil obnovit zašlou slávu faraónů a zvěčnit své jméno. Rozhodl se dokázat to, co jeho otec nesvedl, dobýt opevněné město Kadeš, jedno z nejvýznamnějších v celé Sýrii.

Jednotky a taktika

Egypťané zpočátku nebyli agresivní národ a o válčení se zajímali pouze okrajově. Každý šlechtic spravující určitou část říše udržoval jen malou skupinu ozbrojenců pro udržení pořádku. Vojáci byli vyzbrojeni směsicí zbraní, počínaje palicemi a kamennými sekerami konče. Až vpád Hyksósů a pozdější snahy o setřesení jejich nadvlády dali vzniknout první skutečné armádě. Základem vojska se staly lehké válečné vozy. Až vojenská reforma Thutmose III. přiřkla důležitou úlohu ve vojsku i pěším jednotkám.

Egypťané vojáky rozdělovali do identicky vybavených jednotek. Časem se rozdělení ustálilo na pěší kopiníky, pěší lučištníky a bojovou vozbu. Součástí egyptských vojsk byly i speciální ženijní a zákopnické jednotky, které zajišťovaly stavbu opevněných táborů a speciální obléhací práce. Tábory měly čtvercový půdorys, lemovaný širokým příkopem, za nímž byl navršen val z vykopané zeminy, zpevněný štíty. Tábor byl přístupný jen po jediném mostě, zakončeném branou. Egypťané byli velmi zkušení v obléhání měst, dokázali podkopávat hradby a stavět obléhací stroje.

Typický kopiník Nové říše byl vyzbrojen kopím a mečem. Na svou ochranu se odíval do kožené kazajky a někdy i bronzové helmice, v ruce držel štít z hovězí kůže napnuté na lehkém dřevěném rámu, zpevněný uprostřed kovovým kotoučem. Vojáci se na bojišti drželi v pevně semknuté formaci. Typický Egyptský lučištník byl pravděpodobně jen slabě obrněn, ale bojoval v těsnější formaci, která mu při střetu s nepřátelskou vozbou umožňovala střílet v salvách. Egypťané ovládli techniku výroby a užití dalekonosných kompozitních luků, nebezpečných i pro silně obrněné protivníky.

Egypťané dávali v boji přednost lehčím dvoumístným vozům taženým párem koní. Posádka se skládala z vozataje a střelce. Do jednotek bojové vozby měli většinou přístup jen šlechtici a synové vysokých úředníků. Vůz si pořizovali na své vlastní náklady. Bojovníci byli chráněni koženou zbrojí pokrytou kovovými plátky a přilbou. Velký štít držel vozataj, aby bojovník měl volné ruce pro ovládání smrtonosného kompozitního luku. Koně bývali před nepřátelskými střelami chráněni tlustými čabrakami. Egypťané používali svou vozbu spíše jako mobilní lukostřelce a přímým útokem napadli jen rozrušené a oslabené formace nepřátel. Tomuto účelu musela být přizpůsobena i strategie boje. Skupina vozů se nejprve přiblížila v oblacích prachu za skřípění kol, řičení koní a práskání bičů na dostřel k svému cíli. Poté střelci nepřátele zasypali deštěm střel a než se pomalí a zmatení nepřátelé mohli vzpamatovat, vozy opět odjely do bezpečné vzdálenosti a posádky se připravily na další nájezd. Tato taktika musela být proti opěšalým protivníků zcela zničující a především nesmírně demoralizující. Až ve chvíli, kdy morálka nepřátel byla bezpečně podlomena, řady prořídlé a formace v rozpadu, podnikala vozba přímý útok.

Chetité

Chetité coby významný národ povstali ve střední Analotii okolo roku 1900 př. Kr. Dějiny Chetitského království se dělí do tří období, Staré království (přibližně 1700 - 1500 př. Kr), Střední království (1500 - 1400 př. Kr.) a slavné Nové království (1400 - 1190 př. Kr). Zatímco události a vývoj Staré a Střední říše jsou zdokumentovány jen sporadicky, záznamů z období Nové říše je podstatně více. Znakem Chetitů bylo okřídlené slunce a dvojitá sekera.

Prvým hlavním městem Chetitské říše byla pravděpodobně Kussara a až král Labarnas přesunul centrum říše do města Chatušaš. Chetité získali v období Staré a na počátku Střední říše rozsáhlá území Sýrie. Období Střední říše bylo ve znamení válek a zmatků, kdy Chetité i Egypt čelili společnému nebezpečí, invazi Hurů. Ke konci Střední říše Hurové založili nový stát, Mitanni. Za vlády Amenhotepa II. Egypt uzavřel s Mitanni formální spojenectví, které bylo později upevněno pravidelnými sňatky faraónů s dcerami Mitannských králů. Chetité byli v důsledku tohoto spojenectví ze Sýrie zcela vytlačeni. Bylo však jen otázkou času, kdy Chetitské království opět nabere sil znovu vznese nárok na Syrské državy.

Králem, který vydobyl zpět značnou část ztracených území, byl Suppiluliumas I. (1380 - 1340 př. Kr.). Značnou část vojenských úspěchů Chetitů je však nutné přičíst na vrub vnitřnímu rozpadu Egyptské říše, zapříčiněné náboženskými reformami "kacířského" krále Achnatona. Egypt byl zmítán náboženskými nesváry a stál na pokraji občanské války. Suppiluliumas nejprve upevnil svou moc a sjednotil Chetitské země, než započal svůj systematický útok proti Mitannu. Vyplenil Wassukani, hlavní město Mitannu a v Sýrii postoupil až k Damašku. Egypt pod vládou Achnatona na zničení svých spojenců neodpověděl. Suppiluliumas uzavřel výhodné smlouvy s jednotlivými státy Sýrie (spíše jen městské státy) Nuhassi, Amuru, Aleppo a Alalakh. Svého triumfu si však dlouho neužil, neboť mezi znesvářenými státy Sýrie ihned vypukly rozbroje a říše byla z východu ohrožována Asyřany.

Po krátké vládě Arnuwandy II. (1340 - 1339 př. Kr) se vlády ujal Mursilis II (1339 - 1306 př. Kr). Obsazení Wassukani Asyrským vojskem iniciovalo povstání Arzawy, Miry, Kuwaliya a Hapaly a měst severní Sýrie. Loajalita Aleppa a Karchemiše však umožnila králi povstání potlačit, i když za cenu ztráty některých území pohotovému faraónovi Haremhebovi. Král Mursilis II. Zanechal svému synovi, Muwatallisovi (Mutallu) II. (1306 - 1282 př. Kr.), poměrně bezpečné a stabilní impérium. Koloniální ambice mladého faraóna Ramsese II. však vedly k nevyhnutelnému střetu.

Jednotky a taktika

Chetité zakládali svou válečnou strategii především na kvalitní bojové vozbě, pěchotu značně opomíjeli. Posádka vozů byla trojmístná, vyzbrojená meči a vrhacími kopí, chráněná štíty, koženými kazajkami a přilbicemi. Vůz táhli dva až tři koně. Koně byli chráněni před nepřátelskými zásahy tlustými čabrakami a kovovými škraboškami. Na kola vozů byly před bojem připevňovány kosy. Těžké útočné vozy nebyly určeny k nějak složitým manévrům a taktickému účelu, jejich úkolem byl přímý útok proti nepříteli.

Ačkoli se dříve předpokládalo, že Chetité používali pouze těžké trojmístné válečné vozy, nové poznatky ukazují, že Chetité využívali i lehčí, pravděpodobně dvoumístné vozy. Lehčí vozy byly určeny hlavně k průzkumu a případnému krytí pochodující armády z boků a týlu před nečekaným útokem nepřátel. Těžké útočné vozy k podobným úkolům nebyly dostatečně přizpůsobeny, byly pomalejší a nevhodné pro obtížný terén. Chetité, stejně jako i ostatní jejich současníci, povolávali v době války i posily z řad svých spojenců a vazalů.

Chetité nepoužívali při boji z vozů luky, ale pouze vrhací kopí s krátkým dosahem. Převaha egyptského způsobu použití válečných vozů se v mnoha bitvách projevila. Chetité na rozdíl od Egypťanů znali tajemství železa, ale pravděpodobně jen elitní jednotky vlastnily zbraně ze železa. Železo mělo v popisované době cenu desetkrát vyšší než zlato.

Chetité značně opomíjeli úlohu pěších jednotek ve svém vojsku. Pěší jednotky bývaly vyzbrojené směsicí mečů, kyjů, oštěpů a seker, případně vrhacích kopí, jen lehce chráněné malými štíty či koženými vestami.

Bitva

Na jaře roku 1288 př. Kr. faraón Ramses II. vytáhl do pole se svou 20000 armádou. Jeho cílem bylo oblehnout a dobýt opevněné město Kadeš. Kadeš byla sídlem nejmocnějších Syrských králů, odpradávna nepřátel Egypta a spojenců Chetitů, vstupní brána Sýrie od severu. Pokud by Egypt dobyl a udržel tuto mocnou pevnost, Sýrie by byla zcela bezpečná proti dalším vpádům Chetitů. Ramses táhl přes Gazu, Japu a Meggido směrem na Kadeš. Chetitský král se však včas dozvěděl, že egyptské vojsko je na pochodu, povolal své spojence a zosnoval svůj vlastní plán. Vydal se přes Aleppa ostrým pochodem vstříc nepříteli. Muwatallis dorazil do blízkosti Kadeše jako prvý a zvolil okolní krajinu jako vhodnou pro vedení nadcházející bitvy. Muwatallis se nerozhodl pro otevřenou bitvu, ale skryl své jednotky na východním břehu řeky Orontes, za pahorky táhnoucími se na jihovýchod od města Kadeš.

Mezitím se faraónovým mužům podařilo zadržet dva vyzvědače, kteří při výslechu uvedli, že Muwatallis je s armádou uzavřen v Karchemiši a ve strachu před mocí faraóna se opevňuje. Nikdo neprohlédl lež, která se faraónovi mohla stát osudnou. Ramses se rozhodl zrychlit pochod, aby nechráněnou a osamocenou Kadeš oblehl co nejdříve. Při ostrém pochodu se mezi jednotlivými divizemi egyptské armády vytvořily značné mezery, které ještě narostly až na 4 kilometry při překročení brodů nedaleko Šabtuny. Unavení vojáci se u brodů zastavovali, aby se najedli, napili a občerstvili. Ramses však dále hnal svou divizi Amon kupředu a brzy stanul na dohled hradeb Kadeše. Postoupil až na 2 kilometry severozápadně od města, kde našel vhodné místo pro tábor. Muži vypřáhli koně z povozů a ženijní jednotky započaly se stavbou tábora.

Chetitské vozy drtí divizi Re

Divize Re následovala ve stopách divize Amon až na vzdálenost 2 kilometrů jižně od města. Muwatallis spatřil svou jedinečnou příležitost a vydal povel k útoku na nic netušící divizi v pochodovém uspořádání. 2500 válečných vozů následovaných 3000 muži pěchoty rychle přebrodilo Orontes a zaútočilo na nechráněný bok divize Re. Někteří autoři pochybují o překvapivosti Chetitského útoku, neboť přebrodit 2500 vozů by mohlo zabralo až několik hodin a oblaka prachu zvířená postupující vozbou by byla viditelná z daleka. Ať byla příčinou špatná organizace, velení a komunikace v divizi či skutečné překvapení, faktem zůstává, že divize Re byla útokem Chetitské vozby zaskočena zcela nepřipravená a jednotky byly doslova smeteny a zcela rozprášeny. Chetité se stočili k severu a rozvinuli k útoku na faraónův tábor. Ramses byl zcela odříznut od ostatních divizí.

Chetité pronásledují divizi Re až do tábora

Sotva rychlý posel doručil zprávu o pohybu nepřátelských vojsk jižně od města, již se do egyptského tábora valili přeživší uprchlíci z divize Re, těsně pronásledovaní Chetity. V nastalém zmatku začali všichni Egypťané prchat dále na sever. Nastal zlomový okamžik bitvy. Chetitská zástava vlála vysoko ve větru, zatímco egyptská padala k zemi prosáklá krví tisíců padlých mužů. Došlo však k události, s kterou Muwatallis dozajista nepočítal.

Chetité ztrácí iniciativu pleněním tábora, Ramses zastavuje bezhlavý útěk svých vojsk

Jeden ze základních rozdílů oproti egyptské armádě, který se ukázal být pro vývoj bitvy kritický, spočíval v samotné organizaci Chetitské armády. Zatímco egyptští vojáci pravidelně dostávali žold, Chetité uplatňovali jakýsi feudální systém armády, kdy je povinností každého muže ve vojsku sloužit bez nároku na plat. Jediným výdělkem pro sloužícího vojáka pak byla kořist při okrádání padlých protivníků (a nejen protivníků) a plenění. Není proto divu, že Chetité, poté co vpadli do faraónova tábora, započali plenit a okrádat mrtvé, místo aby využili své strategické výhody a pokračovali v pronásledování. Faraón tak získal životně důležitý čas, odříznul svým vojákům ústupovou cestu na sever, zastavil je a přeskupil. Většinu jednotek pak vyslal proti slabému východnímu křídlu Chetitů, opírajícímu se o břeh řeky.

Eygptský protiútok a zapojení divize Ptah do bitvy, Chetité posílají posily

Dále na jih mezitím spěchající divize Ptah, vedená velkovezírem, obdržela od posla zprávu o vývoji bitvy. Divize Set byla stále ještě příliš daleko na jihu a do bitvy vůbec nezasáhla. Velkovezír vyslal část své divize, aby učinila obchvat ze západu, a sám, v čele elitní jednotky Na´Arunových Kananejců a zbytku svých sil, vpadl Chetitům od jihu do zad. Chetité se tak ocitli v sevření ze tří stran. Ani další posily v počtu 1000 vozů vyslaných Chetitským panovníkem nemohly zvrátit výsledek střetnutí. Je však s podivem, že Chetité do boje neposlali také dalších 6000 mužů pěchoty, kteří vyčkávali na východním břehu řeky a do bitvy se vůbec nezapojili. Předpokládá se, že Muwatallis se buď obával poslat své pěší jednotky do boje nechráněné vozbou ( a tak až příliš zranitelné případným útokem egyptské vozby), nebo se jednalo o nespolehlivé spojenecké jednotky, kterým Muwatallis příliš nedůvěřoval.

Útěk Chetitů přes řeku

Chetité obrátili své vozy a snažili se spasit útěkem. U brodů však nastal zmatek, neboť takové množství vozů nemohlo v jeden okamžik překročit řeku. Egypťané stísněné Chetity ostřelovali, dokud na západním břehu nezbyl ani jediný živý. Mnoho Chetitů a jejich koní se při pokusu o překonání řeky utopilo. Je sporné, zda se utopil i král Muwatallis II., pravděpodobně však ne. Na tolik zmiňované egyptské nástěnné malbě s vyobrazením bitvy může být coby utopený vyobrazen jakýkoli spojenecký král či vysoký šlechtic, nemusí se nezbytně jednat o krále Muwatallise.

Po bitvě

Ráno následujícího dne se obě vojska opět seřadila k boji, ale ani jedna ze zmožených stran již neměla chuť zahájit útok. Výsledek bitvy byl tak zcela nerozhodný, protože ani jedna ze stran již neměla dostatek sil k vedení účinného útoku. Egypťané v bitvě ztratili třetinu až polovinu z celkového počtu svých mužů! Většina obětí byla z divize Re. Chetité však v bitvě ztratili přes 2500 bojových vozů, bez jejichž pomoci nebyli schopni následujícího dne účinně bojovat. Chetité navíc ztratili okolo 2000 mužů pěchoty. I ambicióznímu faraónovi muselo být jasné, že cíl kampaně, dobytí Kadeše, zmizel v nedohlednu. Egyptští vojáci byli unavení a mnozí zraněni, obrana Kadeše posílena částí Chetitské pěchoty a zbytek nepřátelské armády utábořen za řekou. Ramses se proto rozhodl k ústupu. Chetité egyptské vojsko nepronásledovali, Kadeš zůstala v jejich držení.

Ramses se po návratu prohlásil slavným vítězem v bitvě u Kadeše. Nikdy více však již za své vlády nevytáhl s vojskem do pole a proslavil se spíše jako velký stavitel. Skutečnost, že král Amurru se po bitvě odklonil od spojenectví s Egyptem a uzavřel nové s Chetity, jen potvrzuje fakt, že Ramses v bitvě nemohl v bitvě dosáhnout rozhodného vítězství.

Od bitvy u Kadeše se vzájemné vztahy obou sousedů začaly pomalu zlepšovat. Není jasné, zda tzv. "Kadešská" mírová smlouva byla uzavřena ihned po bitvě. Předmětem této smlouvy, jejíž obsah se dochoval na kamenné stéle, byla dohoda o vymezení a uznání společných hranic a společné obraně. Pravděpodobnější však je, že smlouva byla uzavřena až později, spíše z nutnosti než bratrské lásky. Obě říše byly totiž z východu ohroženy mocným společným nepřítelem, krutými Asyřany.

Závěrečné poznámky

Dostupné informace týkající se časového vymezení vlád panovníků obou zemí a přesného roku bitvy u Kadeše se značně rozchází. Z různých pramenů jsem kupříkladu zjistil rok bitvy 1275 př. Kr., 1282 př. Kr., 1288 př. Kr. a 1300 př. Kr. Také informace o počtu a složení znepřátelených armád se různí. Byly proto při sepsání tohoto dokumentu a navržení scénáře Kadeš 1288 př. Kr. použity nejpravděpodobnější údaje.

Použité materiály:

• Mika Waltari: Egypťan Sinuhet
• Donald Featherstone: Válečníci a války ve starověku a středověku