Zbraslav - Závist

Autor: Martin Čermák

Fotografie: Michal Pisko

Chtěli jsme zabránit naplnění hesla 'pod svícnem bývá nejvíce tma', a tak jsme se hned na své druhé výpravě vydali k našemu nejbližšímu keltskému kultovnímu místu: pevnosti Závist (plus okolí) ležící na skále nad Vltavou, nad čtvrtí Zbraslav na jizním cípu Prahy. Složení druziny opět stejné, Bob tentokrát překvapil velmi apartním módním plátěným kloboučkem. Zda v neutrálních trempských barvách, či zda naopak v křiklavých barvách sparťanských, to odhalí až usvědčující fotografie, má-li Mik nějakou. Od zastávky autobusu tedy stoupáme prudce nahoru, kopec je to sakra strmý, ale výhled dolů do vltavského údolí pak stojí za to. Lesy husté, pěkné, Keltům se tu mohlo líbit. Ačkoliv má tato výprava pořadové číslo dvě, paradoxně si o ní pamatuji nejméně. A to navzdory faktu, že jsem se na tato místa vypravil několikrát i v dětském věku s otcem. Možná právě proto, vše se to tak nějak motá, navíc kopce nad Zbraslaví jsou doslova spletencem a změtí historických a archeologických zážitků, doby, kultury a civilizace se zde proplétají. Jedním z hlavních taháků je určitě keltská pevnost a hradiště v tmavém lese na vrcholu kopce. Celý areál je však obehnán plotem a dovnitř se moc pronikat nedá. Návštěvník tak spatří alespoň nějaký relativně pravidelný val, zdivo a další stopy dávné lidské činnosti. Mozná je toho víc, v tomto ohledu třeba ještě dodatečně doplníme náš report dle nějakého průvodce či jiného pramene.

Cestou k vrcholu hory vidíme spoustu stezek (stačí si jen vybrat a prochodit lokalitu skrz naskrz), křižujících (z velké části listnatý) les, který nabízí příjemnou pohodovou atmosféru. Určitě by se líbil druidům. Natrefíme i na pěkný altánek, který se stává místem tradiční nezbytné svačinky. Zde, tuším, vznikla moc pěkná fotka rozvaleného výletníka Boba, kterak si dává do nosu a odpočívá. Vše samozřejmě doplňuje opět nezbytná naučná stezka s mnoha zajímavými informacemi. Na jejím závěru pak nacházíme jakousi kamennou desku (desky) velmi pravidelného tvaru, snad i s otvorem(?). Pokud se pamatuji dobře, tento útvar nese název 'Stůl' (Stolice, Stolec) a patří snad též ke keltskému kultu. Posedíme a čerpáme energii pohanského národa a jeho rituálů. Nedaleko od něj se nachází velmi pěkný areál vykopávek, ovšem nepamatuji si přesně z jaké doby.

Od této chvíle mám naprostý výpadek paměti, ačkoliv na výpravě nebyl přítomen žádný alkohol. Netuším, kterak celý pochod skončil, kam jsme se vrátili, jak završili naši objevitelskou výpravu atd… Asi kouzla starých keltských magiků...

Závěrečné poznámky

V tomto případě snad opravdu působila stará keltská magie, neboť zápisky družinového kronikáře jsou vskutku neúplné a místy i nepřesné. Výprava započala nejprve poněkud neslavně. Po našem příjezdu městskou hromadnou dopravou (pravidelná autobusová linka ze Smíchovského nádraží) na Zbraslav jsme nejprve překonali široký most přes řeku a ocitli se před prvým veledůležitým rozhodnutím. Je to levý kopec neb ten vpravo?

Samozřejmě jsme vybrali špatně a zvolili ten levý. Procházka lesem zahaleným podzimními barvami byla krásná a osvěžující, ale jen pro duši, nikoli tělo trápené výstupem po stezce stoupající k vrcholu. Na tomto místě vznikají prvé fotografie při odpočinku v altánku. Když už je jasné, že jsme zvolili špatný směr, otáčíme se a vracíme stejnou cestou zpět.

Výstup na druhý kopec je korunován úspěchem. Na vrcholu kopce nacházíme základy starého keltského hradiště a tajemstvím opředený kamenný stůl, z kterého podle pověstí znavení poutníci mohou čerpat magickou energii. Tento stůl je však novějšího data a rozhodně nepatří ke keltskému kultu.

Po důkladném průzkumu zbytků keltského hradiště se naše družina otáčí k návratu. Za šumění spadaného listí se vracíme zpět na Zbraslav a prvým autobusem zpět do centra Prahy, k vyhřátému topení a horkému čaji.